Tak tedy došlo ke konfliktu, znamená to, že začal rozvoj.

První model chování: člověk je naštvaný, urazí se, je podrážděný a to ho povzbuzuje k aktivnímu jednání.
Druhý model: člověk se zlobí, urazí, ale nic nedělá. A jestliže v prvním případě narůstá jeho nenávist k druhým, pak v druhém – vznítí se nenávist k samému sobě, navalí se nechuť žít, začíná deprese.
Existuje třetí model chování: vyhýbání se konfliktu. Člověk se nezlobí, neuráží a nic nedělá.
Čtvrtý model chování: člověk se nezlobí ani neuráží, ale podniká aktivní kroky k tomu, aby situaci změnil.
Pátý model chování: člověk chápe, že okamžitě nemůže změnit situaci, a proto nejprve začne měnit sám sebe.
Jak sám chápeš, nejlepším modelem chování jsou aktivní kroky k změně okolního světa a zároveň vnitřní dobrosrdečnost. S plochým myšlením můžeme zvolit pouze ze dvou pozic: buď se urazit na hulváta a pokořit ho, tím bránit sebe a své zájmy, nebo se mu podřídit a ustoupit, postupně se zbavujíce síly a energie.
Osoba s plochým myšlením může být buď pánem, nebo otrokem. Na vyšší úrovni myšlení se pro nás stává možné být agresivními navenek a dobrosrdečnými uvnitř, tedy spojit dva protiklady. A pak se agrese a pokoření jiného člověka změní v jeho výchovu.
Pak v konfliktní situaci již nepokořujeme druhého a nepotlačujeme sebe, ale vychováváme jak sebe tak jeho. Jakýkoli proces komunikace lidí je vždy proces výchovy. A v konfliktu, bez něhož je rozvoj nemožný, by energie neměla jít na zničení druhého nebo sebe, ale na výchovu.
Chceme-li vychovávat druhého, musíte se naučit několik základních principů:
1. Vždy zachovávat lásku. Proč? Protože výchova zahrnuje změnu člověka. Změna bez lásky je nemožná. Není-li ve výchovném procesu láska a dobrosrdečnost, pak se krutost rychle proměňuje na zničení.
2. Člověk se nemůže změnit hned. Proto výchova vyžaduje trpělivost a mnohokráte opakování pokusů. Dříve nebo později se každý člověk změní.
3. Než začneme s nadáváním, měli bychom vždy pochválit.
Pokud začneme s výčitkami a výtkami, okamžitě se spustí obranná reakce a potom se člověk měnit již nebude.
Existují dva způsoby výchovy. První je primitivní, na úrovni zvířete – snažit se vychovávat tím, že druhého budeme plísnit a trestat za chyby, za to, co udělal špatně. To potlačuje vnitřní energii a minimalizuje rozvoj. Druhý model je o něco vyšší úroveň. Místo toho, abychom plísnili za špatné, musíme chválit za to dobré, co udělal. Mnoho manželek se snaží vychovávat svého manžela tím, že neustále vyvolávají hádky, vyčítají a vyjadřují svou nespokojenost. A stačí pouze se naučit chválit za to dobré.
Hádavé, neustále vším nespokojené manželky jsou prostě neúspěšní vychovatelé. Avšak jejich neschopnost správně řešit konflikt se může pro jejich děti proměnit v nemoci a neštěstí. Zákony Manu, které existují v Indii od starověku, říkají, že pokud je manželka neplodná, za pár let lze se oženit s druhou ženou; pokud žena rodí děti, které umírají, za deset let se může muž znovu oženit; pokud je žena hádavá, je potřeba se okamžitě oženit podruhé.

S.N.Lazarev Výchova rodičů 2