Největší dar, který můžeme dát svým nejbližším, je naše štěstí. Není nic sobeckého na tom plnit své vlastní touhy, protože právě jejich naplnění nám přináší do života radost. Z mé vlastní zkušenosti vím, že nikomu nepomůžeme, když se budeme snažit uspokojovat potřeby ostatních a na sebe přestaneme myslet.

Nedávno jsem si pro sebe vyložila karty, jsou pro mne mapou, ve které čtu a lépe se pak orientuji ve svém životě. Tři dny po sobě jsem tahala stejné karty a pořád mi to nedávalo moc smysl. Pak jsem položila otázku: „Co přesně pro mne ta karta znamená, kde je pravá příčina mého velkého smutku a bolesti (podotýkám, že jsem se v tu dobu cítila šťastná a žádný smutek jsem nevnímala)“. Brzy jsem však zjistila, že mé štěstí je jen iluze, takové zlaté pozlátko na povrchu, uvnitř jsem se totiž cítila prázdná, nemilovaná a bolest, kterou jsem do teď nevnímala, byla konečně tak jasná!

Důvod a příčina mého smutku byly ještě z chvíle, kdy jsem byla u maminky v bříšku (jako plod vnímáte vše, co se kolem vás děje, cítíte emoce maminky a máte svoje vlastní). V tu dobu si moje maminka přála děťátko, které bude stejně tak krásné, jako to co měla na knížce, kterou každý den četla. Usínala s ní a přála si od boha, přesně takové miminko. Nikdy by si asi nemyslela, jak její přání ovlivní celý můj život.

Přála si někoho jiného, ne mne (alespoň takto jsem to vnímala já, ještě nenarozené dítě). Smutek, který jsem prožívala, byl nesnesitelný, protože v moment, kdy vysíláte svá přání o jiném člověku, a toužíte po tom, aby byl..nebo nebyl takový…ve skutečnosti ho nepřijímáte.

Myslela jsem si, že až se narodím, svět a hlavně moji rodiče mě nebudou mít rádi, když nebudu taková, jakou si mě přejí. S tímto nastavením jsem se narodila a až do teď jsem jela ve vzorci, který upřednostňoval ostatní přede mnou. Toužila jsem se každému zavděčit, pečovala, naslouchala, pomáhala a najednou jsem to vše mohla vidět a pochopit. Proč, ačkoliv mám vše, je můj život prázdný. Nejsem to totiž já, sama sebe jsem si vymyslela, abych zapadla a nevyčnívala, abych byla milována a uznávána. Kdo tedy jsem?

Jste-li sami spokojení se svým životem, vaše štěstí se odráží k ostatním a pozitivně ovlivňuje i jejich náhled na svět, přestáváte tak potlačovat své Já. Nejdůležitějším bodem spokojeného života je však

neomezovat něčí svobodnou vůli, protože nás to pak může stát naší vlastní svobodu.“

Přestaňme si přát změnit ostatní, abychom se cítili šťastní a začněme konečně prožívat radost skrze sebe, je to opravdu velká úleva!

Jdu cestou adaity zenu. Lidé a situace v mém živ

otě mě učí poznávat se a vše vnímat jako možnost růstu. Každá zkušenost, kterou prožiji, není marná a nechtěná, ale je pro mě možností uvidět pravdu. Pravdu o tom, kdo jsme a jaký je svět kolem mě.