Tento článek jsem se rozhodla napsat, neboť je to nejčastější téma klientů a nejvíce otázek  se týká právě spokojeného partnerství. Každý kdo mě pozná trochu blíže, se mě ptá, co jsem udělala, že mám harmonický partnerský vztah. Mohu jen říci, ne vždy tomu tak bylo. Nemám patent na spokojený život, ale prošla jsem si nefunkčním i funkčním způsobem partnerství, a to mě přimělo začít vnímat svého partnera jinak.  Se svým manželem jsem prošla pořádný kus společného života. Od samého začátku je náš vztah velice intenzivní a prochází mnoha proměnami, které občas nejsou moc příjemné. Zejména pak, když se tato proměna dotýká vašich jistot a zpochybňuje vaší identitu. Kdybych si měla vzpomenout na naše začátky, tak sama sebe nepoznávám. Náš vztah je dynamický a plný velkých i malých změn.  Zpočátku zamilování, poté poznávání svých limitů a hranic jak mých, tak i manželových a posléze fáze sebepoznávání, hluboká láska a porozumění. Každý vztah si prochází stejnými fázemi: Zamilovanost, při které nevidíte téměř žádné chyby. Porozumění a shodné názory a mnohdy i stejné koníčky. Zamilování je fáze, při které jsme přitahováni k druhé osobě doslova magneticky, a občas se stane, že hrajeme hru sami se sebou. Tím myslím zejména přetvářku. Nasadíme si masku dokonalého partnera, a na určitou dobu se dokážeme vmanipulovat do situací, které by nám normálně nebyli moc příjemné. Pro partnera bychom se doslova přetrhli, abychom uspokojili jeho potřeby a stejně tak i naopak partner pro nás.

Celá tato hra trvá u každého jinak dlouho, u mě to bylo zhruba tři čtvrtě roku, možné téměř rok. Poté nastává fáze, které s oblibou říkám „kolíkování“. To je prosazování svých názorů a tužeb na úkor toho druhého a snaha vmanipulovat partnera kam potřebujete. Každý z partnerů si určuje své hranice a mnohdy se snaží překračovat limity toho druhého. Je to období, kdy doslova otevřete oči a vidíte partnera v tom pravém světle. Tedy, alespoň si to takto můžeme myslet. Typické jsou věty: „teď ses ukázal v tom pravém světle“, nebo „Nejsi takový/á jako dříve“. Taky se můžete na partnera dívat a tázat se ho: „Co se s tebou pro boha stalo?“ A teď jsme u jádra věci. Co se to s námi vlastně stalo? V období zamilovanosti dochází k propojení s partnerem nejen na rovině fyzické, ale také na energetické. Doslova se do nás partner vpíjí a načítá nás se všemi našimi charakteristickými rysy. Důležité je také vědět, že každý člověk si k sobě najde přesně takového partnera, který je ve své pravé podstatě podobný jemu samotnému. To znamená, že si v sobě nese podobné zkušenosti a vlastnosti (nízká sebe hodnosta, ukřivděnost, ctižádostivost, atd.). V období „kolíkování“ se ukazuje, nikoliv to, jak se partner změnil, ale do jaké míry odráží naše vlastní nedostatky, tedy partner je zrcadlem našich dlouho zapomenutých bolestí a křivd. Máme v sobě jak ženskou, tak i mužskou energii a náš partner nám ukazuje tu část nás samotných, kterou do určité míry popíráme nebo ji nevidíme. Toužíme najít v životě svou druhou polovinu a hledáme ji v partnerovi opačného pohlaví.

Žena jako partnerka

Ženský aspekt 51%       Můžský aspekt 49%

 

Muž jako partner

Mužský aspekt 51 %    Ženský aspekt 49%

 

Ve fázi „kolíkování“ uvízne mnoho párů a vztah pak ztroskotává na nedorozumění typu:

  • Ty jsi takový sobec“,
  • „Proč se ke mně tak chováš“,
  • „svým chováním mi ubližuješ“,
  • „dělej tohle…, chovej se takto“.
  • „Kdyby si byl/a ….(taková nebo maková), byl/a bych šťastná“.
  • „U mě není žádný problém, ten je u tebe, ty se musíš změnit.“

Soustředíme se na toho druhého a vidíme jeho chyby. Bohužel už ale nechápeme, že to co vidíme je naše vlastní stinná stránka. Je to právě ta druhá polovina, po které jsme toužili celý svůj život, jak paradoxní.

Se svým manželem jsem procházela zrovna takovou životní fází. Myslela jsem si, že když manžela přesvědčím, že je to on, v kom je chyba, změní se a bude vše sluncem zalité. Jaký to byl, ale omyl! Nejde změnit někoho jiného! To si prosím zapišme všichni za uši! Můžeme však využít toho, že nám partner odráží to, co je v nás hluboko přikryté a uzdravit to bolavé, co nám partner ukazuje svým chováním.

Další fáze vztahu je pak „hluboká láska“. Je to proces, při kterém přijímáme partnera takový jaký je, neboť jsme si vědomi toho, že to jak se k nám chová, je pro nás velkým přínosem a darem, jak uvidět sami sebe v tom pravém světle. Celý život totiž sbíráme mnoho negativních zkušeností a emoce, které s těmito zkušenostmi jdou ruku v ruce, se nám kumulují v těle. To, že jsme na některé události zapomněli, ještě neznamená, že v podvědomí nejsou. Objeví se ve vědomí ve chvíli, kdy to nejméně čekáme. A náš partner je vždy první, kdo nám tyto emoce dokáže zvědomit. Pokud nedokážeme od svého partnera kritiku či urážku přijmout, přichází hádka a obhajování se. Každý z partnerů má svůj vlastní „svět“, který si vytvořil – svými zážitky z dětství, převzaté názory, dogmata, hluboko zarytá přesvědčení. Světy obou partnerů pak do sebe zbytečně narážejí a snaží se jeden druhého přesvědčit, že ten jeho „svět“ je lepší. Ani to bohužel není příliš šťastný způsob soužití, neboť nám toto přesvědčování bere příliš mnoho sil.

Jak tedy na spokojené partnerství?

  • Uvědomit si, že partner není naše věc, se kterou si můžeme manipulovat, jak se nám zlíbí.
  • Uvědomění, že náš partner je pro nás ten pravý člověk, který nám může pomoci uzdravit své stíny. „Nikdy si nemyslete, že jste si měli vybrat někoho jiného, neboť máme k sobě vždy toho pravého (správnou polovičku nás samotných)!“
  • Přestat se snažit partnera utvářet k obrazu svému. Proč se o to vůbec snažíme? A kým si myslíme, že se partner po této změně stane?
  • Přestat s domněnkami a začít komunikovat.
  • Nesnažit se přesvědčovat ani argumentovat. Jen to vyčerpává a výsledek je dost neefektivní.
  • Začít si uvědomovat, že pokud partner zaútočí na naši slabinu, je to příležitost jak tuto slabinu proměnit ve svou sílu. Tím však nemyslím útok na partnera. Ale přijetí jeho výtky a pozorování svých pocitů. „Kde jsou v těle“. Každý pocit chce být jen přijatý, nic víc. Bohužel se všichni snažíme své pocity spíše potlačovat, a nebo naopak přílišně prožívat (ztotožnění se s emocí).
  • Pozorujte své reakce a nenechte se jimi strhnout k odvetné akci. Jen sledujte, co se s vámi děje, když vás partner urazí, nebo udělá něco, co vás rozčílí.
  • Nehodnotit partnera, co dělá špatně, nebo co by měl jak dělat.
  • Začít se dívat na partnera, jako na své zrcadlo. Vše co nás na partnerovi uráží či štve, je nedílnou součástí nás samotných.
  • Nebojte se změn. Změna je hybnou silou v životě. A partnerství potřebuje pohyb, neboť ve chvílích stereotypu, začíná stagnovat a umírá. Dovolte si být ve svém vztahu kreativní.
  • Než se rozhodnete svého partnera opustit. Uvědomte si, že pokud tak učiníte, pravděpodobně si najdete opět podobného. „Zrcadlem pro partnera jste vy sami“. Odchod je většinou snahou utéci od svých vlastních nedostatků. Je přeci lepší řešit chyby ostatních J Proto rozchod by měl být až tou poslední a krajní variantou.
  • V případě, že máte zájem na vztahu pracovat a dále ho rozvíjet, ale váš partner neprojevuje žádný zájem cokoliv měnit, můžete: po určitý čas pracovat na svém vlastním sebe-rozvoji. Za nějakou dobu uvidíte sami, zda se váš partner začíná měnit a zajímat se.

 

Pro mne je můj partner zejména kamarád a přítel, se kterým se ráda směju, a trávíme spolu každou volnou chvíli – nikoliv z nutnosti, ale opravdu rádi. Prošli jsme spolu různými fázemi života a za posledních 10 let jsme se oba posunuli mílovými kroky od toho, kým jsme byli v minulosti. Jsme rodiči čtyř úžasných kluků, kteří nás učí svým vlastním způsobem, život žít a ne ho jen přežívat. Přeji každému, aby ve svém partnerovi našel tu svou druhou polovinu.

Vše co je tu psané, prosím neberte jako dogmatické, ale hledejte své vlastní cesty ke spokojenému manželství. Mě osobně vyhovuje proces sebe-objevování skrze partnera, neboť ho neobtěžuji výkyvy nálad, dohady nebo výčitkami. Jsem emočně více stabilní, protože se věnuji svým chybám a snažím se s nimi pracovat tak, aby mi partner už nemusel odrážet mou vlastní nedokonalost. Hádky u nás nemají prostor, protože cokoliv mi partner řekne a mě to nějakým způsobem raní, dokážu si uvědomit, že on je mým zrcadlem, proto pozoruji své emoce a okamžitě s nimi pracuji.

Hádky jsou jen obranné reakce, díky nimž se snažíme obhájit své vlastní pravdy.

 

Projďete skrze svého partnera k sebe-objevení svých kvalit i nedostatků a prožijte krásný život podle svých vlastních představ