Partnerství je nejtěžší cestou k osvícení, ale v konečném důsledku nám mnohem více přináší než-li bere.

Pro mne je partnerství jako květina, o kterou musíte pečovat, zalévat ji a hnojit, aby rostla a byla silná. Být zamilovaný je úžasný a povznášející pocit. Po nějaké době však nastává období opravdového poznávání bez obalu. Každý z partnerů vstupuje do partnerství se svým vlastním životním příběhem, ve kterém si nese vzpomínky, názory na svět a neochvějná přesvědčení o své vlastní pravdě. Tento životní balíček se začíná prolínat s příběhem partnera a občas díky tomu nastane nějaká konfliktní situace.

Partnerství bychom mohli rozdělit na několik fází:

  • Poznávání
  • Určování hranic „kolíkování“
  • Rozchod nebo uvolnění napětí
  • Vytvoření určité představy o partnerovi
  • Svatba
  • Příchod dítěte
  • Rutina
  • Vyhoření a rezignace

Pak už nám zbývají jen opět fáze rozchodu nebo uzdravení vztahu a opětovná zamilovanost.

Průběh vztahu je velice dynamický a obvykle se rychle mění. Zapomínáme, že každý vztah je sám o sobě „živý“ a stane se, že po nějaké době, kdy necháváme svůj vztah jen tak plynout, se začne hroutit. Proč tato situace nastane? Většinou pocit jistoty přeroste v lhostejnost. Ze vztahu vyprchá živost a stane se z něj rutina. Partneři přestávají na vztahu aktivně pracovat a myslí si do poslední chvíle, že je vše v pořádku. V partnerství je vždy důležitá spolupráce obou partnerů, není to práce jednotlivce, ale týmu. Vztahy jsou velice složité a křehké. Nejde v nich nic paušalizovat, každý vztah je originální a má svůj vlastní příběh.

V životě potkáme mnoho lidí, ale vždy to má svůj podstatný důvod. Přitahujeme k sobě lidi, kteří jsou uvnitř sebe stejní, nebo v něčem podobní nám. To znamená, že prožili podobné situace a odnesli si z nich stejné pocity jako my. V praxi to znamená, že takový člověk je pro vás velkým darem a přínosem, nikoliv přítěží a zlem. Když to uvedu na příkladu:

Paní Jarmila je uznávaná terapeutka a chodí k ní řada lidí s různými problémy. Vždy ochotně naslouchá a ráda pomůže, jak je v jejich možnostech a silách. Přijde domů a její manžel se na ní rozlobí hned ve dveřích, kvůli věci se kterou neměla nic společného. Poté ji zbytek dne častuje urážkami a občas rýpne do bolavého místa. Paní Jarmila má několik možností: Urazí se a tím pádem se stává slepou ke svému vlastnímu podílu na situaci. Odpustí manželovi, neboť si uvědomuje, že ačkoliv zatím neví, jakou hraje v této situaci roli, je si jistá, že jí manžel svým chováním ukázal, jaká ve skutečnosti je uvnitř.

Většina lidí se zachová jako oběť a tudíž zvolí první možnost. Vždyť se přeci celá situace jeví velice nespravedlivě, protože paní Jarmila nic neudělala. Paní Jarmila si však zvolí druhou variantu a svému manželovi ve vteřině odpustí a přemýšlí, co jí to mělo ukázat. A pak na to přijde. Její manžel se ji snažil celou dobu ponížit a ukázat jí tak svou nadřazenost. Její podíl spočívá v tom, že ona sama se k lidem chová nadřazeně a nevědomě je tím ponižuje. Nedělá to agresivní formou jako její manžel, ale i přesto ke svým klientům cítí podvědomou nadřazenost, je přeci terapeutka a proto má patent na rozum. Nikdy by nečekala a ani si neuvědomila, jak se skutečně podvědomě chová, nebýt jejího manžela, který ji tak ochotně nastavil zrcadlo. Tato varianta okamžité sebereflexe je výsledkem cviku a může k ní dojít každý.

Tímto příkladem jsem jen chtěla ukázat, že pokud má s vámi někdo nějaký problém, buďte si jistí, že máte na tom svůj podíl. Pocity nespravedlnosti a křivdy se mnohdy objeví v každém z nás, ale možná by bylo na místě popřemýšlet, proč se k nám partner nebo ostatní lidé chovají zle?

Možnosti jak reagovat v konfliktu

Nastane situace, která vám není příjemná a pociťujete v ní velký pocit křivdy, vzteku, lítosti a nespravedlnosti:

Reagujete obrannou – to znamená protiútokem. V tomto případě vám váš partner zrcadlí stav vašeho podvědomí a máte na tom svůj podíl. Vy sama jste si tuto osobu přitáhla do cesty, aby vám vyprofilovala to, co je skryté uvnitř vás.

Reagujete klidně – jste sice překvapeni z nastalé situace, ale absolutně se vás to nedotýká. V tuto chvíli váš vnitřní stav nerezonuje se stavem vašeho partnera, proto na situaci nemáte podíl. Váš partner jen potřeboval ulevit svým pocitům.

Všimla jsem si, že mnoho párů odmítá svůj podíl na partnerském problému a často obviňují jeden druhého. Bohužel tady se cesta obou partnerů uzavírá. Oba mají svůj díl, ale přitom za něj nechtějí přijmout odpovědnost. To co na nich partner vnímá jako nedostatek, oni sami nevidí a tvrdě proti tomu bojují. Vždy totiž vidíme, co dělá špatně ten druhý, ale u sebe se na své pochybení podívat objektivně nedokážeme.

Psala jsem zde, že je vždy potřeba spolupráce obou partnerů. Jestliže však jeden z partnerů odmítá cokoliv se situací ve vztahu dělat, stává se tak lhostejným. Vztah ho přestal naplňovat a nemá potřebnou energii k akci nebo si myslí, že je vše v pořádku a on žádný problém prostě nemá. Tímto vztah skončit nemusí! Valná většina lidí má představu, že musí ostatní přemlouvat k akci: „Dělej se sebou už něco“. „Tohle mi na tobě vadí a ty s tím nic neděláš“, „ty jsi takový….nebo makový“ „Copak to nevidíš, jak se to chováš?“ To umíme docela dobře. Hodnotíme druhé lidi a myslíme si, že máme patent na jejich život. Co by se ale stalo, kdybyste nechali ostatní žít svým životem a svého partnera přestali tlačit do toho, co se vám zdá pro něj nejlepší? Najednou byste viděli také sami sebe a svůj život. Museli byste se zabývat svými pocity, a to není nikomu moc příjemné.

Co se stane, když přesunete pozornost ze svého partnera sami na sebe?

S partnerem:

  • Uvolníte tlak na svého partnera a on se začne cítit bezpečněji.
  • Váš partner bude mít možnost převzít odpovědnost za svůj život.
  • Váš partner k vám bude mít mnohem blíže, začne vám více důvěřovat.
  • Váš partner se o vás začne více zajímat a začne sám chtít na vztahu spolupracovat.

S vámi:

  • Přestanete tím vyvíjet tlak sama na sebe.
  • Začnete vnímat sama sebe. Začnete být sebe-vědomější.
  • Získáte pocit úlevy a vrátí se vám radost ze života.
  • Svou energii vložíte do činností, které vás budou naplňovat, nikoliv vám ubírat sil.

 

Začněte měnit sebe a změní se tím vše okolo vás, včetně lidí.

Není to ezoterická věta, ale vědecky doložený fakt. Jestliže chcete změnit partnera, začněte u sebe. Partnerství je úžasná cesta za poznáním své vlastní identity, jen je potřeba se správně dívat a to z několika možných úhlů pohledu. Podrobný návod bude popsán v knize „Klíče k osudu a cesta za poznáním skrze partnerství“ (kniha se připravuje) nebo mě můžete kontaktovat na individuálním sezení.

 

S úctou Jana Černohorská BBA, CPC

www.janacernohorska.cz